Bejky – 26. Summit

Krátce po zahájení soutěží se státníci odebrali k prohlídce reprezentativních prostor knížectví. Byli předem upozorněni, že uvidí nevídané a poznají netušené. Některé tváře dávaly zcela nepokrytě najevo, že již vše co bylo k vidění na této planetě shlédli a jen tak něco je nevykolejí. Samotný sestup do podzemí je v přesvědčení jen utvrdil.

Od doby, kdy jsme odhalili tajemství Trůnního sálu, je cesta podzemím k nepoznání. Pod vrstvami prachu se objevila dlažba a na stěnách tajuplné kresby, zobrazující nejspíš hrdinské činy panovnického rodu. Většina hostů nějak zvlášť neprojevuje zájem a kráčí zamyšleně. Ve stísněném prostoru na ně starosti padly mnohem tíživěji. Ekonomická krize trvá již několik let. Výbuch islandské sopky Katly, v začátku roku, zmrazil všechny naděje západních zemí Spojené Evropy. Kurz evropské měny je na historickém minimu. Za 1 Beyk se platí 31,1 Euro, což je hlavní důvod, proč všichni přijali pozvání knížete Radomysla 48.

Jako ve snu vstupují do otevřeného prostoru podzemního sálu, plného světla a oslňujícího přepychu. Ze šedivých teras se vyklubal mramor v originálním odstínu, neviděného nikde ve světě. Přítomný ruský prezident má na chvíli dojem, že se nachází ve ztracené Jantarové komnatě – jen na chvíli. Zde je k vidění mnohem víc. Marně se rozhlížejí po hostiteli, který si dává záležet na momentu překvapení.

Zurčení všude přítomné vody uvolnilo stísněnou náladu. Hosté nepohrdli pohostinnosti teras, které jsou obloženy lahůdkami nejvyšší kvality. Dobrému pozorovateli nemůže uniknout, že současně mezi sebou živě diskutují. Po chvíli se pozornost obrací k jediné postavě – českému prezidentovi Věnceslavu Mikuláši. Jako by se tvrdošíjně bránil přijmout názor většiny. Zcela viditelně má na všechny argumenty opačný názor.

Sálem zazněly fanfáry.

Na podium, které je v zářivě mlžném oparu, vstupuje kníže Radomysl 48. S korunou na hlavě působí velmi impozantně.

Po krátkém pozdravu a uvítacím projevu přechází kníže mezi hosty. Perfektní angličtinou (proloženou tu a tam franštinou, španělštinou nebo němčinou) seznamuje přítomné s historií svého rodu i za jakých okolností došlo k nalezení ztracených pokladů předků. Neopomene vyzvednout zásluhy českého prezidenta za obnovení práv knížectví. Jako zkušený průvodce provádí hosty zákoutími Trůnního sálu a ukazuje skvosty netušených hodnot. V závěru prohlídky přichází ke střední terase, kde je připraven pro každého hosta malý dárek. Poslední, komu osobně a opatrně předává skleněnou dózu, je Věnceslav Mikuláš. Když dar přijme, zazní sálem nadšený potlesk.

Po krátké domluvě vystupuje na podium kníže ve společnosti prezidenta Spojené Evropy, který se ujímá slova.

„Vážený kníže Radoslave 48, vážení přítomní. Z pověření všech zástupců Spojené Evropy, končím první etapu sjednocení Evropy. Spojená Evropa je tímto okamžikem minulostí. Žádám přítomné, aby pozvednutím ruky dali s tímto rozhodnutím souhlas.“

Radoslav 48. vše sleduje se zatajeným dechem. Vidí, jak postupně zvedají ruce všichni přítomni – ruku pozvedá i český prezident, na kterého míří všechny pohledy.

Po potlesku si ponechává slovo nyní již bývalý prezident Evropy: „Vážený kníže. Děkujeme za váš dar, kopie korunovační koruny. Symbolicky předchází žádosti prezidentů o připojení pod knížectví, jehož představitelem je Vaše Výsost.“

Kníže očekával leccos. Jak si před chvíli užíval chvíle slávy, tak náhle uvadl. Rozmazaně vnímá, jak k němu přistupuji prezidenti a předsedové vlád a skládají mu do rukou slib věrnosti.

Procitá včas a slyší sám sebe.

„Vážení a milí hosté. Děkuji za projevenou důvěru. Pokud mám být vašim knížetem, přeji si, aby Evropa nadále nesla svůj název. Všem Evropanům slibuji, že budu vládnout čestně a spravedlivě.“

„Ať žije kníže Radoslav, ať žije kníže Radoslav, ať žije kníže Radoslav…“

Mlha se před očima knížete Radoslava 48. rozpadla. Stojí na čestné tribuně arény a přijímá ovace.

-------------------------------- <Pokračování příště>