Zpackaný mazanec /aneb/ Já nic to beránek

Haf, kamarádi. Ráno jsem na zahradě našla malého beránka. Chudinka byl vystrašenej, pániček ještě vyspával a tak jsem ho pozvala do domu. To jsem neměla. Moc krásně voněl.

"Beránku, beránku, já tě sním!"

"Nejez mne pejsková, zazpívám ti písničku."

"Nechci písničku, mám hlad!"

Bééé, můj ocásek.

Počkej, něco ti ukážu!

To ses lekl, pse. Jsem kouzelnej beránek.

Všechno spolu zamícháme. Až bude nadýchané, upeče se.

Jen nesmí utéct.

Hlídej, pejsku, hlídej.

Hlídat něco, co se uhlídat nedá... Jsem strašná rafihafa a ne nějakej kočičák?

Tebe si ale pohlídat dokážu.

Když nebude hned něco k jídlu, sním tě celýho!!

Bojím, bojím. Vydrž ještě chviličku, dám je upéct sluníčku.

Co to je???

Varovala jsem tě, berane. Sluníčko se schovalo a pěkně vypečenej jsi jen ty. Srandu si dělej třeba z mýho pánička. Jak znám jeho mlsostu, tohle žrát nebude.

Jsi slaďoučký, broučku, krásně, krásně voníš...

Vaůůů!!! Nejlepší cukroví - pacička od čuníka.

Chudák beránek. Páníček z něj radost mít nebude.

Haf, haf. Ne každej den je posvícení.

Posílám všem, nejen mému haffanklubu, hafemesku:

Příjemné Velikonoce. Taša