Bejky – 20. Vyřešeno

Vraťme se na začátek 18. kapitoly, kde jsme zanechali v autě Bohouše Křivana a Pepka. Ukázalo se, že ti dva se znají. Pepek není ve skutečnosti tím, za koho se vydává. Pravou identitu odhalila předchozí kapitola.

„Ďáblovy varhany. Mohlo mne hned napadnout čí je to dílo. Georg mluvil o nějakém šikmookém staviteli z východu," říká Bohouš.

„Pitomost, pohádka pro sprostý lid. Přece nebude na sebe nikdo prozrazovat, že se mi upsal. Jeho praděd chtěl trumfnout bratra Přemysla. Ten jej předešel zradou. Varhany jej i s rodinou zachránily před masakrem," vysvětluje Dotóre. /Pozn. autora: Blíže část čtvrtá, odkaz v příloze./

„Vidíš, já si celou dobu myslel, že mi Inetka někoho připomíná. Mýlil jsem se."

„Stane se. Zoru, sestru Georga, jsem mohl jedinou vzít k nám, když jedna z víl zůstala s lidmi."

„Inetka - Zora. Došlo mi všechno hned, jak jsem tě zahlédl. Bude se moci setkat s bratrem?"

„Přímo ne. Udělám výjimku. Jen kvůli tobě."

„Dík. Ještě bych rád věděl, proč zmizely jejich ostatky. Georg je vyděšen a slíbil jsem mu záhadu vyřešit."

„Za všechno může farář," vyjel ostře Dotóre.

„Snad nemáš strach?"

„Ty by ses taky v mé kůži klepal hrůzou, kdyby na tebe někdo začal stříkat svěcenou vodou."

„Já myslel, že na tebe nepůsobí."

„Spal jsem, když tam přišel. Stříkal kolem sebe stříkací pistolí a já se polekal. Jak jsem chtěl rychle zmizet, vzal jsem s sebou všechno, co jsem měl tak pěkně nainstalováno. Nediv se, následky šoku mohou mít dalekosáhlé důsledky. Třeba vyvolat i ničivé zemětřesení."

„Co s tím?"

„Nic. Už jsou zpátky. Faráři řekneš, že nejen varhany, ale i celé podzemí je ďáblovo dílo. Neměl mne dráždit tou hnusnou vodou."

„Co se děje? Tolik aut v protisměru. Ještě, že tady sjíždím z dálnice," diví se Bohouš a zapíná rádio.

Včas. Zaslechl vzkaz knížete Bejků a celou relaci, převzatou z TV1.

„Můžeš mi pomoct? Pokud najedu zpátky na dálnici, uvíznu v zácpě."

„Chceš zpátky do Bejků?"

„Rád bych."

„Zavři oči."

„Jasně. Poslední co uslyším, bude drcení karoserie."

„Už jsem tě někdy podvedl?"

„Dobře, zavírám oči."

„Můžeš je otevřít. Tady, u cedule se znakem Knížectví Bejky, mi můžeš zastavit."

...

Georg, alias kníže Radomysl 48., ukončil krátkou tiskovku a vedle něj zastavuje vůz s Bohoušem.

„Georgu," volá z auta Bohouš, „je někde poblíž pan farář."

„Nač jej potřebuješ?"

„Asi jsem záhadu vyřešil, ale jen si potřebuji něco ověřit. Ahoj Maruško, rád tě ještě dnes vidím," oslovuje Bohouš redaktorku TV1, Marii Poláčkovou, se kterou se před krátkým časem rozloučil.

„Ahoj," následuje polibek. „Na to jsem taky zvědavá. Už jsem myslela, že budeš na Slapech."

„Nedalo se projet, zácpa. Slyšel jsem v rádiu co se děje a tak jsem včas otočil."

„Pane faráři," křičí a mává Georg, „pojďte sem na chvilku."

„Copak Georgu?" ptá se udýchaně farář, když dorazí.

„Tady Bohouš Křivan se vás chce na něco zeptat."

„Pane faráři, když jste šel zaopatřit ostatky sourozenců Georga, měl jste s sebou svěcenou vodu? Nestříkal jste jí kolem?"

„Jak to víte? Měl."

„Tak to buďte rád, že jste se vrátil nahoru živý a neskončil sám v některé kobce."

„Nechápu proč?"

„Kdo myslíte, že ovládá Ďáblovy varhany?"

„Vím, sám ďábel. Tím spíš jsem musel."

„Souhlasím. Takhle jej vypudíte jen na povrchu a nikoliv hluboko v podzemí, kde je mnohem silnější. Nechvěla se při tom zem?"

„Chvěla, ale jen trochu."

„Vidíte, stačilo málo a mohl jste být zasypán. Takhle vám dal jen malou lekci a vystrašil vás tím, že jste v kobkách nic neviděli."

„Tomu nevěřím. Kde máte nějaký důkaz?"

„Když tam teď půjdeme, bez svěcené vody, přesvědčíte se sám."

„Já už dolů nejdu," rozhlíží se kolem Georg. Jirka Ťuhýk nebyl daleko.

Za necelou hodinu je Jirka zpátky.

„Tak co? Hrobka prázdná," ptá se Georg.

„Ne. Všechny kostry jsou na svém místě. Tady máte důkaz. Udělal jsem i fotky."

„Opravdu," kroutí hlavou i farář. „Jak jste na to přišel, pane Křivan."

„Nebudete mi věřit. Sám ďábel se mi svěřil, jak jste jej vyděsil stříkací pistolí."

„Ha, ha, ha - to vám budu určitě věřit," odpoví farář a uraženě se odvrací. Jak tak gestikuluje, vypadne mu z kapsy stříkací pistole. Vztekle ji sebere a rychle odchází.

„Dobrý, bejku, ale jak jsi věděl o pistolce? To se musí zapít. Dnes tě už domů nepustím," říká Georg a vede Bohouše a Marii ke svému sídlu.

-------------------------------- <Pokračování příště>

Dvacátá první část vyjde v úterý 9. února v přibližně stejném čase.