Bejky – 15. Zmizení

„Tak a dnes už s vládnutím končím. Mám hlad," rezolutně oznamuje Georg (alias kníže Radomysl) a usedá ke stolu. Společníky jsou hosté Bohumil Křivan a redaktorka TV1 Marie Poláčková. Nesmíme zapomenout na Jarmilku, manželku Georga.

„Takového tě vůbec neznám, Georgu. Kde se v tobě vzalo tolik rozhodnosti," zvídá Bohouš.

„Měl jsi jej vidět, když vyhrožoval válkou našemu prezidentovi," směje se Marie.

„Vlastně ti ani nevím. Bylo to od začátku ve mně. Jsem od mala vychováván s tím, že mi v žilách koluje modrá krev."

„Ukaž, to jsem ještě neviděla," chytá Jarmilka manžela za slovo. „Opravdu, žíly ti modrají. Má někdo nůž, abych uvěřila?"

„Kuš, babo, jde ti o krev jako takovou. Neupíjíš mi ji v noci?"

Manželskou etudu přerušil číšník. Podává se pstruh na čtvero roční období - specialita podniku.

Po jídle si bere slovo první paní redaktorka. „Můžeš, Georgu, odkrýt tajemství své záchrany? Z Bohouše nic nedostanu."

„Poprvé jsme se viděli před mnoha a mnoha léty na pláži u moře. Bohouš se tam nějak moc ohlížel po mé sestře. Tak jsem mu nastavil nohu, když šel okolo a ještě mu vynadal do hulvátů, kteří kopou do rekreantů. Druhé setkání se odehrálo v jedné zátoce. Usnul jsem na lehátku a proud mne unášel na moře. Sestra se naštěstí probudila a viděla mne již daleko. Pochopitelně jsem jí neslyšel. Naštěstí slyšel Bohouš, který nás nejspíš špízoval. Jinak si nedovedu představit, kde se tam objevil. Fakt je, že mi asi zachránil život. Blížila se bouřka a zvedaly se vlny."

„Jak tě zachránil?"

„Dovesloval ke mně v člunu."

„To, co by udělal každý," mávne rukou Bohouš.

„Večer jsme se sťali pod obraz a máma Bohouše chtěla vyhodit, když jsem ho vzal k nám na noc."

„Zastala se nás Zora, sestra Georga," doplňuje Bohouš. "Něco matce řekla a z otrapy jsem se stal miláčkem rodiny. Starali se o mne po zbytek pobytu jako o vlastního."

Náhle se rozletí dveře.

Do salónku vbíhá podivná postava v pruhovaném triku a míří rovnou ke Georgovi.

„Musíš hned se mnou ven. Představ si, že mi někdo úplně zničil obývák."

„Jaký obývák, Pepku? Vždyť žádný nemáš? Něco bych o tom musel vědět."

„V parku jsem si udělal, pro případ deště, takovou klícku. Je úplně na cimpr campr. Muselo se tam prohnat snad celé stádo bejků."

„Pojď, půjdeme ven, mám hosty. Nechci jim kazit náladu blbinami o rozmnožování," vede Georg Pepka ze salónku. „Na chvíli mne omluvte, hned jsem zpátky."

„Kdo to byl," vyhrkl ze sebe Bohouš, když se za dvojici zavřely dveře.

„Celý jsi zbledl?" lekla se Marie.

„Nikdo," vysvětluje Jarmilka. "Jen taková naše atrakce, bezdomovec. Říkáme mu Pepek Námořník. Nosí pořád pruhované triko."

„Divné. Ty oči! Ty oči moc dobře znám a triko jak by smet. Moc dobře jsem poznal přerušený proužek pod levým rukávem."

„Takových triček může být. Pokud si pamatuji, objevil se tady... Vidíš, společně s Georgem. To je už pěkně dlouhá doba."

Do salónku se vrátil Georg. Nepřišel sám.

„Omlouvám se, ale asi budu muset naše sezení přerušit. Stala se taková záležitost," říká Georg.

„Co zase Pepek provedl?"

„Pepek nic, to jsme si vysvětlili. Ale pan farář mi sdělil nepříjemnou věc. Nechci vám kazit chuť po dobrém obědě."

„Naše chutě neřeš. Co se děje, jestli to není státní tajemství," vzpamatovává se ze šoku Bohouš a dává najevo, že přednější je problém kamaráda.

„Dobrý den, jmenuji se Jarovský a jsem zdejším farářem," představuje se příchozí. „Z hrobky... Mohu o ní mluvit Georgu?"

„Můžete. Bohouš nic neřekne a paní redaktorka určitě taky nic nevynese."

„Tak z hrobky, která je zde pod námi v podzemí, zmizely ostatky sourozenců našeho knížete, tady Georga."

„Promiňte, nemůžete vědět, že před léty se odtud záhadně vypařili moji sourozenci. Nedávno jsem je objevil v podzemí," vysvětluje Georg a doplňuje podrobnosti, které náš čtenář zná z třetí části.

„Zora již není mezi námi," pomalu slabikuje Bohouš, kterého zpráva zaskočila.

„Nevypadáš dobře, Bohouši, jsi celý zelený," všímá si i Georg. „Nechceš si raději odpočinout?"

„Pepek mu někoho připomněl," říká Marie, která bez hlesu vše sleduje a ukládá do paměti.

„Kdo měl přístup dolů?"

„Kromě skupiny, která šla s panem farářem, dolů od té doby nikdo nešel. To vím jistě. Bezpečnostní kamery nad jámou by daly okamžitě echo," říká Georg.

„Nějaké stopy?"

„Nikde nic, musely by v prachu být vidět," odpovídá farář.

„To sedí," říká zamyšleně Bohouš.

„Něco tě napadá?"

„Zatím domněnka. Dolů nemá smysl chodit. Nic nenajdeme. Mohu se něčeho napít?"

-------------------------------- <Pokračování příště>

Šestnáctá část vyjde v úterý 29.prosince ve stejnou dobu.