Bejky – 9. Děsivá

Georg s Čendou míří k Šatlavě. Stoly jsou venku a oslava pokračuje na plné pecky. 

Ještě nedošli pod rozvěšené lampióny a zní Káji hlas - hymna vítá knížete. Hosté, na výraz úcty, povstali.

Tentokrát si Georg nesedá k oblíbenému stolu štamgastů - Bejků, ale hned na kraj, mezi prostý lid. Sklízí další ovace.

Georg smočil rty v pěnivém moku, když tmu za jeho zády zaplní divné kvičení a dusot. Blíží se k Šatlavě. Místo divočáků se vynoří strašidlo. Značně se potácí a vydává neartikulované zvuky.

„Pepek," ozve se hlas.

Opravdu. Pruhované triko demaskuje zoufalce. Dvojice mužů vyběhne na pomoc a Pepka, zvaného Námořník, vlečou k prvním stolům.

„Pivo ne! Už žádný alkohol," dere se z úst nešťastníka.  Je vidět, že prošel peklem. Z rukou Georga přijímá sklenici vody a pomalu se uklidňuje. V očích má stále vidět strach.

Co se stalo? Pokusme se z útržků nesouvislých vět, zpracovat souvislý text.

Pepek je bezdomovec a tráví noci tu a tam podle okolností. V létě, pokud neprší, má neomezené možnosti a lze o něj večer zakopnout kdekoliv. Tentokrát trochu dříve přebral a šel si zdřímnout do parku. Usnul a prožil sen nevyslovitelných hrůz. Vrhly se na něj divoženky. Pokud by jej chtěly zardousit, roztrhat na kusy, bral by vše jako trest za všechny své hříchy. Ne. Bylo hůř. Divoženky byly zcela nahé. Jak tak ležel v trávě parku, najednou místo hvězdné oblohy měl nad sebou něco, co se nedá popsat slovy. Na jedné straně hlavy jedno a na druhé straně hlavy druhé stehno. Hrůza... Za chvíli znovu. Octl se uprostřed orgii divoženek, které si užívaly a jemu dávaly co proto. Viděl všechno, slyšel všechno. Cítil i pekelný pach, když jedna i druhá sténala s klínem na jeho obličeji. V tom nejlepším jej pohltila tma zapomnění. Když procitl, ležel uprostřed zváleného trávníku. Nad hlavou hvězdičky a nikde nikdo.  Sen se mu opět vybavil jako živý a polil jej pot hrůzy. Už nikdy nebude chlastat. Děsivé halucinace za pití nestojí. Opět prožíval, až neskutečný ryk, nepříčetných divoženek.             

Tak nějak Pepek vylíčil své utrpení.

Očima hledá pomoc, která mu přišla v podobě Čendy. Ujímá se vyčerpaného druha a dělá mu místo mezi sebou a Georgem (nebo knížetem?).

„Pepku, jsi borec," ozve se z druhé strany řady stolů, „ať žije největší z Bejků, Pepek" a pozvedá půllitr. Několik přísedících se přidá.

Pepek jen polyká sliny a zoufale shlíží na sklenici vody.

„Klidně si dej pivo, Víš nejlíp, že ďábla vyženeš opět ďáblem," radí Georg a přesouvá před Pepka čerstvě načepovaný půllitr.

„Děkuji, Jasnosti, moje řeč," slastně zamlaská Pepek a na ex, za hlasitého povzbuzování, zdolá obsah.

„Tak, Pepku, a teď nám řekni, kolik divoženek jsi viděl," dává Čenda otázku, kterou má již delší dobu na jazyku.

„Deset, určitě deset," jednoznačně odpovídá Pepek a sahá po dalším pití.

„Počkej chvíli. Nemáš dojem, že některou z nich by sis pamatoval?" pokračuje Čenda a jedním okem sleduje manželku, která sedí u vedlejšího stolu, v dámské společnosti.

„Vždyť byla tma, bejku. Hlasy, hlasy mi něco říkají," zamyslí se a pohledem zamíří k protějšímu stolu.

„Netrap ho, podívej se, jak se zase rozklepal," končí výslech Georg. „Pro tebe a všechny ostatní jsem v Šatlavě Georg. Kníže přece nechlastá. Popojedem, ať nám, bejci, slouží."  

Připojují se všichni. Georg musí přípitek zopakovat ve stoje.

...

Hvězdy pomalu usínají, stejně jako Pepek, kterému není cesta dost široká. Úspěšně vyrovnává další příbojovou vlnu chodníku, když mu výhled zacloní nějaká látka. Definitivně ztrácí rovnováhu a ustele si v nehlubokém příkopu.

Opět se mu zdá živý sen.

„Co s ním uděláme, sestřičko."

„Přesně to, co každému smrtelníkovi, který o nás roznáší hnusné pomluvy."

„Už nikomu nic neřekne. Vezmeme si jeho hadí jazyk."

„Hadi mají malé jazýčky. Já bych si vzala něco většího."

Pepek ztuhl. Cítí, jak mu po břiše dolů sjíždí cizí ruka.

„Máš strach, prevíte? Mluv, nebo bude pozdě..."

„Mám, mám," blekotá hrůzou Pepek a čeká, co bude dál. Není vůbec schopen se bránit. Ruce má znehybněny.

„Poslouchej dobře. Dáme ti ještě jednu šanci."

„Nic si nepamatuješ. Jakmile ještě o nás cekneš, vrátíme se..."

„a ..."

Pepek cítí, jak mu ruka sjela do slabin.

Vzepne se k poslednímu odporu.

Bejky, s prvními paprsky nového dne, prořízne děsivý řev.

--------------------------------- <Pokračování příště>

Desáta část vyjde v úterý 17.listopadu ve stejnou dobu.