Huťáci -2.Huťáci 1/3

Je příjemné středeční ráno, prvního dubna. Jirka a Leoš Křivanovi jdou do školy. Nějak zvlášť nespěchají. Prošli údolím potoka Žernovník a minuli hřbitov. Bílé květy bledulí a žlutavý podběl jsou neklamnými znaky, že zima končí o něco dříve.

„Podívej, Džordži. Jak je to dlouho, kdy jsme na protější strání jezdili na lyžích?"

„Vykašli se na lyže a zimu. Fotbálek je důležitější. V neděli je první trénink."

„No a co. Vsaď se, že se do sestavy nedostaneš."

„A co kdyby. Počítej se mnou, jestli ovšem umíš. Ruda Rychtařík a Jarda Forman šli do Jablonce."

„Neříkej, že Rudlovy šajtle nám nebudou chybět."

„Kdo říká, že ne. Dále Michal Havel, a Jirka Sobotka šli do Zásady. To jsou čtyři."

„Řekni mi, který slušný trenér, by tě nechal vypalovat zobák, navíc když se ostatní rozklusávají. O malér si řekli sami."

„Nezapomeň, brácho, že Michal byl jediný schopný brankář."

„No a, bude chytat Venca Mašek."

„Ten, takový prcek. To si myslím, že jsi lepší. Na horní břevno doskočíš. Venca? Ani náhodou..."

„Umí se dobře postavit."

„Jo, vyběhne a stačí jej přelobovat. Já mít tvůj postřeh a mrštnost, jdu chytat do házené."

„Díky. Do roka a do dne budu holčička. Raději zůstanu ve fotbalové bráně"

„Pátý je Honza Špacír."

„Honzy je škoda. Bezva kluk. Musel s matkou někam na severní Moravu - Bohuslav nebo Bohušov se to jmenuje."

„Kde to je?"

„Psal, že blízko jsou polské hranice."

„To toho vím..."

„Já nevím, kde to je. Jen psal, že do školy musí jezdit někam do Osoblahy a je tam hezky."

„Hezky může být leckde. Důležité je, jestli tam hrají fotbal."

„To prej jo a velice pěkné hřiště. Jen je často pod vodou."

„To se nám stát nemůže. No a máš pět volných míst v základní sestavě," říká Jirka.

„Jirka Rosička je jasnej, pak Pavel Dusil, Zdeněk Hrouda a ..."

„...já," zajásá mladší z bratrů.

„Aby ses z toho nezbláznil, jako Dusil. Slyšíš ho, huláká jako debil."

Dusil haleká na celou Huť: „Leoši!! Jirko!!" Letí jako blázen. Cestou vykřikuje něco o skladu a klubovně.

„Rozumíš mu?"

„Ne, vůbec."  

Pavel Dusil doběhl. 

„Kluci, máme klubovnu. Ségra nám jí dovolí udělat z jedné cimry ve sklepě," vychrlí ze sebe Pavel. Sotva chytá dech, ale září nadšením.

„Na co klubovnu?" diví se Jirka.

„To tam chceš hrát fotbal, pane Chytrej?" ptá se Leoš a spolu s bratrem čeká, co z Pavla vyleze. Znají starší Pavlovu sestru Janu. Má u nich v obecňáku obchod s potravinami.

„Vyřiďte to tátovi. Bude koukat."

„Jaro teprve začalo a on už má úpal od sluníčka. Nemáš horečku?"

„Pracky dolů, Leošu. Nemáš informace. Byl šachovým trenérem?"

„Kdo???"

„Myslí asi našeho tátu, brácho. To víme a co má být?"

„Slíbil, že když seženu klubovnu a lidi, bude nás učit šachy."

Jejich tátové jsou starými kamarády. Minulý týden poseděli u Dusilů a vzpomínali na staré časy. Vedle fotbalu přišla řeč i na náhodné setkání v Praze. Pavlův táta byl na šachovém turnaji s Janou a z trenéra jednoho ze soupeřů se vyklubal kamarád - Bohouš Křivan, táta Leoše a Jirky. Tou dobou žil v Brodě.

Slovo šachy zapůsobilo na Pavla magicky. Neváhá ani chvíli a na konferenční stolek staví figurky.

„Neříkej, že taky umíš šachy," reaguje Bohouš.

Pavel v duchu jásá: „Chytil se!"

„Jana jej naučila hrát," odpovídá za Pavla otec. „Předloni si vzala krám a už na něj nemá čas. Občas si zahraje ve škole o přestávce. V poslední době hraje s tvými kluky."

„Nic mi neřekli. Kdo vyhrává?"

„Většinou já, ale předevčírem na mne Jirka zkusil nové zahájení a dostal mne..."

„Máš před sebou bílé. Jsi na tahu," vybízí Pavla Bohouš a podává soupeři ruku.

 Jak rychle hra začala, tak rychle skončila. Dříve než Pavel  pocítil trpkost prohry, Bohouš Pavlovi předvádí místa, kde se dopustil chyb. Jak prosté a jednoduché.

 „Stačí jen trochu cvičit," říká Bohouš a dodává „pokud vás bude víc a najdeme klubovnu, začneme trénovat. Pokud budeš ovšem chtít..."

S těmi slovy se rozloučili.

Pavlovi v hlavě zůstala jediná myšlenka: „Kde najít klubovnu?"

Jak tak kluci stojí na cestě mezi Huti a Pěnčínem, došli je Zdeněk Hrouda a Pepík Červený, kterému nikdo neřekne jinak než Pepino. Zaslechli část hovoru a čekají co na to Křivanovi.

Jirka s Leošem o žádném slibu otce nevědí.         

„Nevím jak vy, pánové," zasahuje Zdeněk  „já bych šel raději do školy. Dnes nám Jeník chystá písemku z matiky. Ještě se chci na to číhnout. Strašně nerad ráno vstávám na doučovací hodiny."

Není co řešit. Jde se dál.

Cestou Pavel klukům líčí jak mu táta Jirky a Leoše dal šach-mat lekci a přesvědčuje, aby se přidali. Zatím marně. Teprve před školou se domluví - sraz ve dvě ‚U křížku‘.

„Klubovna se může dycinky hodit," uzavírá dohady Pepino.

Je dávno po 14. hodině. ‚U křížku‘, na cestě k Huti, podupávají  Leoš, Pavel, Zdeněk a Jirka. Chybí - kdo jiný - Pepino (!).

„Kde se tak dlouho courá," vzteká se Pavel.

„Znáš Jeníka a jeho ‚Pojď v chatu mou, synu‘. Odchytil Pepina na obědě. Určitě zmastil písemku," vysvětluje Zdeněk.

„To jsem chytil ještě lepáka od Jeníka za něj. Ze zadu do mě Pepino pořád hučel. Nevěděl si rady hned s prvním příkladem. Jen jsem se otočil a hned jsem jí držel.  Až se mi před očima zablesklo," stěžuje si Leoš.

„Tak to práskni tátovi.  ...že se necháš ve škole mlátit," nechápe Pavel.

„Tobě se to mluví, nemáš fotra učitele jako my s bráchou. Jednou jsem ceknul, ty vago - přiletěla z druhé strany."

„Ještě mě přesvědčuj dál, abych šel s tebou na průmyslovku," syčí Zdeněk.

„Víte sami, že Jeník učil na základce všechny naše fotříky," zastane se bratra Jirka.

„Náš taky nedá na Jeníka dopustit. Tvrdí, že nikdo lépe matiku neučí," přiznává Pavel.

„Zeptejte se Pepina, jak to koulí s Jeníkem," směje se Zdeněk. Jako první zpozoroval blížícího se kamaráda. Viditelně supí vzteky.

„Ti pěkně děkuji," oboří se ostře Pepino na Leoše. „Taky jsi mohl poradit jak na tu blbou rovnici! Ztratil jsem čas a ....".

„Co?? Kdo dostal lepáka až ryl čumákem v lavici! Já nebo ty! Vůbec ses doma nepřipravil! Jak tě znám, pařil  jsi včera celý odpoledne u počítače! Místo palici v rovnicích jsi měl na palici - přilbu pro magory," křičí už na Pepina Leoš.

Ostatní ztichli. To nedopadne dobře. Znají Pepina a jeho zálibu v bojových sportech. Nějaký čas zkoušel judo a  karate. S mohutnou postavou nejspíš skončí u zápasu sumo. Na počítači má snad všechny hry aikida, karate, juda a kdoví co ještě. K Vánocům dostal z Japonska helmu s rukavicemi na virtuální realitu. Sedí celé dny u počítače. Snad jen Brutus, jeho pes, dokáže štěkotem páníčka Pepíčka vylákat ven.

....................

Zbývajíci části (2/3 a 3/3) 2.kapitoly vyjdou ve čtvrtek a pátek.